Kde končí / začíná člověk

Další téma z Urxu, který se propojilo i s dnes přečteným komiksem od Warrena Ellise. Kde končí a začíná člověk.

Ellis popisuje "stažení" lidí. Vysvětluje to tak, že se hledala esence člověka. To, co dělá vědomí vědomím. A tak se v tom jeho příběhu postupně ubíralo. Protéza, umělý srdce, ledvina, .... pořád to byl člověk, i když se toho hardwaru ubralo co nejmíň. A nakonec se v té jeho scifi Transmetropolitan lidi, kteří chtějí, "stahují". Odděluje se lidské vědomí, které pak není závislé na nedokonalém těle, odpoutá se od něj a člověk jako takový má najednou mnohem víc svobody a možností. Ale taky omezení. A do těla už se vrátit nemůže.

Celý mi to dává smysl. A neumím si představit, že by to vědomí mizelo spolu s tělem. Takhle to mám roky. Stejně tak mám pocit, že v záchvěvech kreativity, při meditaci, při sexu i v mnoha dalších situacích se ta jednotlivá vědomí mezi sebou nějak propojují. Když píšu, mám pocit, že jen zapisuju něco, co se někde objevilo. A tak.

Když mne něco napadne, nevytvářím to já. Prostě to přijde. Někde to sklízí to vědomí. 

A proto tak dobře fungujou drogy a alkohol a různý další jedy. Ta jejich síla je v tom, že někde vypnou pár hardwarových funkcí těla. A ta osobnost, vědomí z něj najednou může vyklouznout a vydat se na cestu.