Lenka Dusilová na Kampě

Dneska to sedlo. Krásně.Sedumnáctkou před Karlův most, pak po něm, už zase zaplněným lidma rychle na druhej břeh na Kampu.

Lenka Dusilová tu hraje v rámci buskerskýho pražskýho festivalu. Včera krásnej Kittchen na Můstku.

Dětem se se mnou nechtělo a to mi bylo líto. Aspoň Alici bych rád vzal. 

A tak jsem v tramvaji četl Jiřího Suchýho, kniku "Kubistický portrét "Jiřího Suchého" a je to překrásný. Ten rozhovor s ním je sice trochu moc na dřeň, chybí chemie a vzájemný porozumění, občas úpblně zbytečný otázky typu: "co by se stalo, kdyby Šlitr neumřel, jak by dnes vypadal Semafor", hra, na kterou Suchý logicky nepřistupuje a Daniel Razím, autor, pak ty otázky z knihy nevyškrtal.

Ale teď jsem zbytečně kritickej, ta kniha mne baví a všechny Suchýho texty v ní mne okouzlujou. Vlastně mne mrzí, že jsem ty divadlení hry, o kterejch se píše, neviděl.

Ale zpátky na Kampu.

Sedám si před pódium, pak se objeví Linda z práce, pak prohodím pár slov s Lenkou, pak se objeví Martin s dětma.

Koncert samotnej je krásně nekoncepční. Lenka si chce postupně otesávat svý nový věci, ale chce zahrát i něco takříkajíc pro lidi. Takže neznámý novinky, dost složitý a posluchačsky náročný strřídají akustický a vlastně jednoduchý starý skladby. Ale i ty složitější, starší a krásný.

Baví mne obě polohy, radši mám tu novou, neznámou a tak si to užívám.

Trochu fotím, trochu se u toho trápím, protože Lenka zabraná do zpěvu a soustředěná má skoro pořád zavřený oči a není úplně vidět za všema jejíma nástrojema, ale nakonec mám z fotek radost.

Radost mám i z klobouku s penězma, kterejch dle mejch měřítek vybírá Lenka krásný množství. Přijde mi, že je plnej.

A pak s Martinem a jeho holkama na tramvaj a tramvají se Suchým domů. Moc hezkej večer, doufám, že se dostanu do avizovanýho Jazz Docku, kde bude koncert s kapelou.