Nadechnout se

Dočítám dalšího Orwella, román Nadechnout se.

Je to tak trochu jako Ota Pavel z Anglie. Milovník ryb v době mezi válkama, pětačtyřicátník, kterej rekapituluje svůj život a zjišťuje, že většimnu věcí dělal proto, že ho tm dotáhly okolnosti a že to, co ho fakt naplňovalo opustil. 

A v očekávání války (kniha vyšla v roce 1939) a se zkušenostmi z té první taky řeší, co je fakt důležitý.

Čte se to moc hezky, je tam spousta dobrejch postřehů.

Ale fascinuje mně tohle. Jak už před válkou, někdy ve 38. roce Orwel přesně věděl, co bude po ní:

... horší je, to co přijde po ní. Svět, do kterého se řítíme, svět plný nenávisti a hesel. Stejnokroje, ostnatý drát, gumové pendreky. Tajné cely, kde umělé zářivky svítí dnem i nocí a fízlové vás sledují i ve spánku ...