Obyčejnej neobyčejnej život

Dočítám dalšího Hrabala. Poupata. Soubor textů o úplně obyčejnejch věcech. Běžnejch každodenních zázracích.

A znovu a znovu ho obdivuju. Čeho všeho si všimnul. Co všechno mu stojí za těch pár slov. 

Knihu doplňujou Boudníkovy grafiky a tam je to to stejný. Zase schopnost a talent hledat krásu a něco posvátnýho v úplně obyčejnejch věcech.

Moc mi to sedne k tomu, jak teď pozoruju svět. Koukám se do oblak, na střechy domů, na detaily, kterých jsem si v ulicích nikdy nevšímal a jsem jima unešen. A nedokážu to nadšení dál předat, tak jako Hrabal nebo Boudník. Ale strašně moc jim rozumím.

A na jednu stranu je mi to líto. Že možná vidím něco víc než ostatní. Že se dojímám nad věcmi, kolem kterých ostatní chodí. Ale jsem rád, že to mám.