Hacknout si život

To na co myslím, to na co se koncentruju, to co chci, to mám. Takhle nějak by se to dalo říct ve zkratce. Tomuhle už dlouho věřím.

Dneska jsem se dostal zas k jednomu z podcastu kluků Brain We Are a ti to rozebírají tak nějak váíc neurovědecky, ale těší mne, že i z té jejich nedojmové strany docházejí ke stejným závěrům.

Popisují, že mozek vnímá obrovský množství věmů, což je logické. A že jsme schopni vnímat jenom zlomek skutečnosti. Nevšimnu si všeho co vidím, nevidím všechno co se děje (třeba magnetické pole). A tk si mozek vybírá, co vnímá. A vnímá to, co si myslí, že je pro něj výhodné a tohle si můžu naprogramovat.

Takže když se soustředím na něco čeho chci dosáhnout, když si zvědomím svý cíle, touhy a vracím se k nim pravidelně, i mozek posílá a posiluje ty vjemy, které právě k těmhle cílům vedou. Takže to, že něco píšu, něco studuju, něco hledám a zjišťuju mi do cesty díky tomu předešlýmu procesu jakoby náhodou dává další indicie a další objevy a stupně na cestě k vysněnému cíli nebo poznání.

Takhle si můžu programovat sám sebe, takhle můžou druzí vědomě i nevědomě programovat mne nebo já druhé.

A to, co se mi do cesty staví tak jako náhodou náhoda není. Je to prostě to, co zrovna potřebuju.

Úplně jasně to vidím ve výběru knihy, kterou zrovna čtu. Poslední rok snad každá knížka nějak korelovala s aktuálním životem, kterej jsem prožíval. S aktuálníma problémama, který jsem řešil.

Jen nevím, jestli to je čistě funkce mozku, já bych ho vnímal jen jako konektor někam dál. Konektor, přes kterej se napojuju na co já vím co (kolektivní vědomí nebo boha nebo úplně něco jinýho).

Celej ten podcast, kterej je místy zbytečně ukecanej a místy trochu zmatenej, ale stejně stojí za to je tady.