Příliš mnoho věcí

Ty nemáš rád šest nebo sedm různých věcí k jednomu jídlu, že ne, tati?

Nemám, když máš vychutnat příliš mnoho věcí, nevychutnáš žádnou tak dobře, jak bys měl.

Tenhle dialog ze Saroyanovy knihy "Tati, tobě přeskočilo" mám v hlavě už dlouho. Dlouho před tím, než jsem si ho přečetl. 

Fakt mi přijde, že se pořád přehlcujeme vjemama a zážitkama a neumíme ubrat. Že pokrok a vývoj lidstva spočívá v tom, že si jen nabalujeme mnohem a mnohem víc věcí, které poznáváme a děláme jen po povrchu. Rychle je nabalujeme něčím dalším.

Jen jednou přečteme knihu, jen jednou poslechneme desku, ke kterým bysme se třeba před padesáti lety vraceli. V práci se nesoustředíme na pár důležitých věcí, ale na všechno. A neumíme si věci odříkat a ty, který si vybereme, neumíme dělat pořádně. Naplno. A bez toho, abysme od nich odbíhali jinam.

Možná je to roztěkanost v důsledku obrovských možností, který máme. Každopádně já se s tím třeba dost peru. A nedaří se mi těm všem vlivům a svodům neodolat.