Napsat si to

Když chci fakt vědět co si myslím, napíšu si to na papír. Procesem psaní si utříbím myšlenky, najednou musím víc hledat argumenty, najednou zjišťuju, kde co do sebe nezapadalo a tak ty díry musím doladit. 

Tohle je třeba důvod, proč píšu recenze. Vlastně jen u desek, na který jsem recenze napsal fakt vím, co si o nich myslím. Proč se mi líbí. Nebo proč ne.

To psaní mám rád, protože se díky němu spoustu věcí dozvím. Dopochopím. 

 A je strašně zajímavý a zvláštní, jak má člověk pocit, že přesně ví co myslí a v okamžiku, kdy vezme do ruky pero najednou zjišťuje, že ten pocit byl mnohem silnější. Najednou se dostavuje nejistota, najednou se obrušujou hrany, jinde ale přiostřujou. Ale to, co bylo jen myšlenkou, o které si člověk myslel, že je nenapadnutelná a pevná, se až na papíře stává odargumentovaným názorem. V tom lepším případě. Někdy se to rozpadne, ale aspoň to člověk díky formulaci svých myšlenek na papír pozná.

Ještě horší to je s videem. Asopoň pro mne jako člověka, který s tím nemá zkušenost. Minulý týden jsem nahrával medailonek pro HR a zfleku bych to nedal. Svý myšlenky jsem si utříbil a napsal a mělo to hlavu a patu, bylo to, myslím, i dobrý. Ale pak to ještě jednou reprodukvat bylo téměř neřešitelný.

A tak, jestli mne ten nápad neopustí, zkusím kromě psaní občas něco zformulovat na video. Jsem strašně zvědavej, jestli mi to něco bude dávat. Myslím, že by mělo.