Běh pro paměť národa

Poprvé jsem běžel Běh pro paměť národa. Jenom pětku, v rámci firemního závodu a bohatě mi to stačilo. Přepálil jsem začátek tak, jak to na krátkejch běhách umím a pak jsem nemohl a fakt to bylo těžký. Doběhl jsem za nějakejch 31, tak jak to má u mne být.

A zas jsem si uvědomil, jak je všechno hlavně o hlavě a jak to s tou hlavou neumím. Protože když běžím maraton, mám k tomu respekt, šetřím se a vždycky si při něm zaběhnu ten nejpohodovější a nejpříjemnější půlmaraton. 

Když běžím půlmaraton, vím, že to dám a stejně se ke konci trápím.

A když běžím pětku, mám to na háku a proto vždycky nezodpovědně běžím nejdřív moc rychle a ničím si nepomůžu, protože se pak po třetím kilometru trápím.

Vlatně nevím, co to znamená. Možná to, že mám tendenci podceňovat snadný věci.