Houska a most mezi nebem a peklem

Poprvé jsme se vydali do toho místa, které je popisované jako brána do pekel nebo možná most do jinejch dimenzí. Na hrad Housku.

Kromě všech těch pověstí o čertech a díře do pekla a nelidech (je toho plněj internet včetně toho, že je vůbec záhadou, proč tu byl ten hrad kdysi postavenej), jsem tu zjistil další skutečnost, která mi zatím unikala, že tu Plastici, pozvaní od Sváti Karáska, nahrávali svou první desku. Zase to odkazuje na něco jako most mezi dvěma světy. Vlastně to do role toho hradu skvěle zapadá.

A pak jsme chodili po okolí, hezkej okruh hezkým lesem a bylo to fajn, kdyby nerostlo tolik hub, který nám to nedalo tu nechat, takže jsem pak strávil asi sedum hodin nejdřív čištěním a pak obalováním a smažením.

No a jak už to na výletech dělám, celou trasu jsem měřil Stravou. Když jsem se pak díval, kolik jsme toho ušli, tak naše trasa vypadala taky jako nějakej ďábel s hlavou a rohama přímo na Housce. To nemůže být náhoda. Ale to není vše. Ta appka taky ukazovala převýšení přesných 444 m. Což je, andělský číslo. Něco jako 666 ale pro tu druhou partu.

Houska je prostě asi fakt most mezi dvěma kontrastními světy. Nejspíš mezi peklem a nebem. 

A to, že je hrad soukromej a provádí na něm podivnej kastelán taky nebude samo sebou.