Konopnej čaj

Když jsme byli na dovolené na Pálavě, zastavili jsme se v Sonnentoru a kromě prohlídky jejich firmy jsme i koupili spoustu čajů a koření. Já si pro sebe koupil sušený růže a konopí. Oboje mám rád v čaji, oboje scháním jen těžko a tak si v práci na střídačku míchám asam jednou s růžema a podruhý s konopím.

Oklikou jsem se tak vrátil ke svýmu bylinkaření, kterým jsem se zabejval někdy v sedmé třídě na základce, v roce 1988. To jsem načetl mraky knih o bylinách, sbíral jsem vše co v okolí rostlo, sušil jsem to, dělal čaje a zkoumal jak čaj chutná, jak voní, jakou má barvu a co se mnou dělá. Nejhůř mi tenkrát bylo po čaji z přesličky.

Tenkrát jsem si s tím rok hrál a pak opustil, stejně jako spoustu dalších činností, který jsem nakousnul. Jsem už takovej. Mám touhu zkoušet spoustu různejch aktivit a opravdu zůstanu jen u pár z nich.

No ale teď vlastně jen tak mimochodem zjišťuju, že jsem si doiteroval k růži a konopí. Bylinám, díky kterejm mám dobrou náladu, jsem víc v pohodě, je mi krásně a i těžký věci zvládám mnohem líp než dřív. A třeba to ani není tím čajem. Třeba je to jen shoda okolností. Ale stejně, pro jistotu, ho pít nepřestanu.