Stádo exotů

V práci jsme dnes měli krásnej offsite. Fakt nádhernej, hodně důležitejch věcí jsme si řekli. 

Hned v úvodu jsme dělali krásný cvičení - proč pracujeme ve Slevomatu. Co nás na tom baví. Důvody tu byly vesměs podobný. Lidi, služba který věříme, svoboda.

Zajímavej pohled měla Verča, která říkala, že je fajn, že je slevomat plnej podivnejch individualit. V podstatě, že jsme každej nějak ustřelenej od normálu a že to tu nikomu nevadí. A to je fakt. Reagoval jsem, že jo, že ve Spořce jsem hodně vybočoval, že jsem byl dost jinej, ale tady, že mám pocit, že vlastně zapadáme.

Na což jsem dostal odpověď, že vlastně prej pořád docela dost vyčnívám, což vlastně všichni potvrdili. A když myslím vyčnívám, tak to není pílí nebo inteligencí, nebo profesionalitou, ale divností.

A od tý doby si kladu otázy: Fakt jsem tak divnej? I v tomhle prostředí? A jaktože to nevidím? Co to o mně vypovídá? Čím jsem se tak změnil? A mám s tím něco dělat?