Vernisáž

Jakub o tý výstavě mluvil už nějakou dobu. Když jsme seděli onehdá v Aeru, říkal že to bude a už docela brzy, ani né za měsíc a že potřebuje malovat a jak jsou to poprvý fakt velký plátna. Měl z nich respekt, ale nebál se jich. Aspoň to tak vypadalo.

A pak se občas na FB objevily první náhledy vlastně čerstvejch pláten a já si říkal, ty jo, Jakube, máš před sebou strašně moc práce. A trochu jsem si říkal, to budeš muset dělat strašně narychlo, možná že padnou nějaký kompromisy. 

Tak jsem si první den v tejdnu udělal čas a z práce vyrazil už po pátý. Do Rock Cafe. A když jsem vešel do toho nádhernýho sálu, byl jsem dojatej. Úplně magická výstava. Strašně krásně nasvícená. Chodil jsem zbrkle od plátna k plátnu, vlhly mi oči a byl jsem unešenej tím obrovským dílem, který Jakub dokázal tak rychle vytvořit.

Jsou to nádherný kousky, každej jinej, ale některý na sebe navazujou. Spousta detailů a her, krásnej výtvarnej vesmír Jakuba Königa na jednom čtvercovým obraze kterej funguje ze všech čtyřech stran a je tam velká většina motivů z jeho předchozích děl, nádherný pohledy z Letný, úplně boží a hustej autoportrét, další postavy, další snový projekce, kočka, Buddha a velká ryba v jednom a mnoho dalšího. Jděte se podívat, jestli můžete.

Strašně moc pozitivní energie tam na mne z tý krásný výstavy a spousty milejch lidí sálalo. A mně bylo dobře a hezky a cestou domů jsem pak ještě na Příkopech našel krásný skupltury od Nikoly Emmy Ryšavé. Moc příjemná tečka za to výstavou. A pak, v tramvaji jsem ještě četl další část toho novýho a krásnýho Kundery a já si uvědomil, že i když člověk nemá vůbec žádnej čas, pokud chce, dokáže ty střípky co si najde využít tak, aby ho dobily svou energií. A to se mi stalo. A nebo jsem jen maniodepresivní člověk, kterýmu zrovna vpadla do života mánie.