Když den přetejká

Docela by mně zajímalo, co to bylo dnes za den. Tolik práce a koncentrace, kterou jsem do dneška musel vložit, to se jen tak nestává. A nebyl jsem v tom sám, Prymula platil za největší chybu svýho života a politici se mohli přetrhnout v silnejch vyjádřeních. Ale to jsem sledoval jen na čtvrt oka.

Teď je 23:06 a já končím. Dopsal jsem poslední mail, vykoupu se a padnu. Do postele. Do minuty usnu.

A tak jsem strašně rád, že jsem se ráno nabil podzimní dešťovou půlhodinovou procházkou cestou ze školky. Nejel jsem autobusem, ale procházel jsem se po Bohnicích, užíval si mokrý silnice a blbnutí s veverkou a spadaný listí a ulice bez lidí. Hned ráno jsem měl velkoub radost, že jsem si pro to udělal čas a i díky tomu jsem ten den tak ustál.

Děkuju si za to.

A dost možná je to recept i pro ostatní dny. Ranní načerpání energie a dání se do pohody pomůže posílit výkon a schopnost vše ustát po zbytek dne. Zkusím se tím řídit.

Je 23:09 a já to zavírám. Do dneška už se nevejde ani kapka. Přetek by.