Útěky

Každej den teď běhám svou bohnickou psí hlavu a poslouchám k tomu Řeku. Moc mne to baví v té většinou mokré tmě a ve spadaným listí, krásnej podzimní splín tak, jak ho mám rád.

Nedavno mne přitom napadlo, že možná lidi začali běhat a běhají víc a víc proto, že jim v něčem není dobře. Že potřebujou utýct a tak si to prožívají aspoň takhle metaforicky. Možná i já to tak mám.

Ale utíkám i jinde. 

Pracuju o to víc, o co víc to neklape doma, když mne to nebaví v práci, začínám psát pro musicserver. A tak. Abych měl pořád světlý zážitky. Abych byl v rovnováze. Přirozeně mám potřebu si ty hezký věci, nebo spíš radost přinášející věci přidávat z různejch světů. Nejčastějc ze světů, kdy něco sám vytvářím nebo posouvám. Je mnohem víc udělat si tu radost sám než ji pasivně přijmout.

Ale ani ta pasivní konzumace není špatná, hudba, knihy, filmy. Jen je dobrý si i tuhle formu prosvětlování si dnů odpracovat. Nejen se tím nechat pasivně unášet, ale radovat se z věcí, kterejch si u toho člověk všimne, z míst svý duše, kam až dovolí tý hudbě proniknout. 

A tak, i když mám rád věci zamlžený, tmavý, sychravý, ať už jde o počasí nebo kulturu. I když se mi líbí mnohem víc neopravený a rozpadající se domy oproti těm opravenejm, stejně si nějaký to prosvětlení hledám. A teď mi přijde, že je v tom trochu rozpor, ale třeba není. Fakt nevím.