Zlo převlečený za dobro

Zlo je tím nebezpečnější, čím méně se zlu podobá.

To je věta z Pokušení svatého Antonína od Jiřího Suchého, které jsem dnes přečetl, pár dnů jsem se teď hrabal v Suchýho divadelních hrách z let 1997 - 2002.

Ale tahle věc mi v hlavě utkvěla nejvíc. Mám pocit, že svět je čím dál složitější a úmysly lidí čím dál méně čitelné a poznat, kde je dobro a kde ne je těžší a těžší. A tak mám často obavu, zda v důsledku povrchního vyhodnocení situace nepodporuju to zlo a zda se stačí spolehnout na intuici (ne, nestačí).

A tak, jak se cejtím přesycen a přehlcen všemi událostmi a věcmi, které jdou kolem mne a ke kterým má smysl, alespoň to tak vypadá, zaujmout nějaký postoj, nevím, zda by nebylo lepší se s postojem vytasit jen u věcí, kde nepodlehnu emocím a pocitům a náladám. A jestli by to nechtělo zpomalit. Obecně a ve všem. Nemít pocit, že je potřeba být u všeho.

Protože pokud člověk nezpomalí, často se v dobré víře spřáhne s tím dobru se podobajícím zlem.