Podivnosti kolem nás

V životě se dějou leckdy věci, který kdyby člověk nezažil, tak neví, co si o nich myslet. A i když je zažije, stejně to, aspoň co se týká porozumění celé té události, o moc víc nepomůže. Jen si je pak jistej, že jo, tohle se fakt stalo.

V listopadu jsem kupoval klukům počítače na distanční výuku. A když už jsem kupoval nový stroje, dávalo mi smysl pořídit něco pořádnýho. Takže šlo o celkovou investici 40 tis. Kč. Což tu ilustruju jen pro to, že nešlo o žádný plečky. Fakt pěkný počítače, který by nějakou dobu mohly vydržet.

O víkendu Ondra doháněl chybějící úkoly a prakticky celý dva dny dělal školní věci. Včera asi až do sedmi do večera. Pak šel hrát na klavír a trochu odpočívat. No a když šel ještě zkontrolovat, zda fakt všechny úkoly odevzdal. Počítač v jeho pokoji na stole nebyl. Prostě nebyl na místě, kde ho zanechal.

Ondra má pokoj v patře. Je to první pokoj, kterej je za schodištěm. Když tam chce člověk jít, tak musí ze vstupních dveří projít po schodišti a pak kousek po chodbě. Tu hodinu a půl jsem část času byl u Alice v pokojíčku a převlíkal jí povlečení. Pokojíček je hned vedle. A pak jsem byl dole v kuchyni a uklízel a Monika v tom sousedním pokojíčku uspávala Alici.

Když Ondra zjistil, že počítač na místě není, myslel si, že si z něj někdo udělal lehgraci a schoval mu ho. Z pokojíčku ho vlastně skoro nikdy nikam nenosí. A tak jsme pátrali, ale nikdo si legraci neudělal. Prostě mu na ten počítač nikdo nesahal a nikdo si ho nevšímal. A tak jsme prohledali dům, hledali ho všude u Ondry v pokoji i v ostatních místnostech včetně koupelny a záchadu, ale počítač nikde. Jakoby se po něm slehla zem.

A vysvětlení pořád nemáme. Jen ten chybějící počítač. A několik teorií.

Ta první říká, že se sem v neděli večer, v době kdy je celý dům osvícený vkradl zloděj. Dveře jsme bohužel neměli zamčené, takže to možné je. Ale musel by neslyšně (což s našima vrzajícíma dveřma nejde) otevřít vstupní dveře i branku. A běžně, když někdo přichází tohle slyšíme. Musel by neslyšně a bez zašpinění podlahy (což v tom sněhu a botech je divný) vyjít po schodech, tam vejít do prvního pokoje, vzít počítač bez nabíječky (z tý ho vytáhnout) a odejít s ním neslyšně (včetně dveří a branky) pryč. Což je dost nepravděpodobný. Protože by něco slyšela Monika ve vedlejším pokojíčku (kde v tichosti uspávala Alici) nebo já v kuchyni (kde jsem uklízel a je to kousek od vrzajících dveří).

Druhá možnost je ještě podivnější. Už dlouho tu v domě pozoruju takový nevysvětlitelný úkazy, kterejm říkám duchové (jen abych pro to měl pojmenování, o co jde, netuším). Občas jsou slyšet kroky, bouchnutí dveří, ztrácí se mi předměty a pak je nacházím na tom místě, kde jsem je předtím hledal. Takže třeba tenhle metafyzickej jev si včera odnesl počítač. Trochu by tomu nahrávalo to, že jsem včera dočetl duchařskou knihu "Bál šílených žen". Taky jsem začal číst knihu od Natálie Kocábové "Domů", s kterou jsem si před časem na podobné téma psal a podhoubí, který prej těmhle podivnejm úkazům vyhovuje je u nás teď docela rozvinutý. Navíc jsem dnes v noci pětkrát prošel celej dům a ujišťoval jsem se, že všichni fakt spí (mezi půlnocí a třetí hodinou, tedy spolu s hodinou mezi psem a vlkem to skončilo) a byl jsem i ve sklepě, protože jsem pořád slyšel kroky, dupání, rány. Fakt podivný to bylo a je.

Třetí možnost je, že Ondra ten počítač někam vzal a odnesl. Občas máme pocit, že je duchem (ha ha) mimo, že nevnímá co dělá, člověk se ho pak na něco ptá a on tvrdí, že vůbec neví, že něco takového dělal. Takže třeba vzal počítač a ukryl ho na tak nepravděpodobný místo, že jej prostě najít nemůžeme.

Ale ani jedna z těch aspoň trochu pravděpodobných verzí mi extra pravděpodobná nepřipadá a ani k jedný se neumím přiklonit.

A tak jsem v noci objednal počítač novej, ráno ho koupil a dnes řešíme celej den zapomenutý hesla do classroomu, aby se Ondra přihlásil do školy. Protože si heslo nepamatuje, měl ho uložené v browseru a vygenerovat nové může z bezpečnostních důvodů jen administrátor.

Jo, a taky Ondrovi v sobotu odešel mobil, aby toho nebylo málo. Ale ten jsem zatím nekupoval.

Možná to je ten důvod, proč teď pořád kreslím brouky. Asi je mám v hlavě.