Výpověď. No ty vole!

Dva roky ve Slevomatu. Dva roky krásný práce, tvrdý, od rána do noci, ale fakt krásný. Takový, která člověka strašně moc naučí. Asi nikde jsem se nenaučil tolik.

Dva roky s lidma a v partě fakt milejch a skvělejjch kolegů, tak 80 % osazenstva tu mám opravdu rád a je mi s nimi dobře (pár lidí nemusím, pár je neutrálních, ale to je normální, nezvyklej je tu ten počet co do sebe harmonicky zapadá).

Tohle se zdá, jako ta nejlepší konstelace pro to, někde pracovat a bejt tam rád a lhal bych, kdybych řekl, že tu rád nejsem. Ale stejně.

Když se Marek Doležel na linkedinu zmínil, že hledá člověka, kterej by dělal produkťáka pro web ČT24, uvědomil jsem si, že něco takovýho jsem chtěl vždycky dělat. A tak jsem mu to i napsal. A po pár dnech, kdy se prvotní impulzivní zájem proměnil v zájem opravdovej jsem se mu znovu ozval a chtěl podrobnosti a protože to všechno vypadá strašně zajímavě, neodolal jsem. A s těžkým srdcem a omluvou a pocitem viny dal ve Slevomatu výpověď.

A třeba je to velká chyba a lidsky už nikdy nic takovýho nezažiju. Slevomat je totiž z mýho pohledu místo na samý špičce firemní kultury. Taky je neuvěřitelný kolik lidí se tu k firmě chová tak, jako by jim patřila. Tedy zodpovědně, obětavě, chce pro ni to nejlepší. A nic se tu neprosazuje a neposouvá silou, ale hlavou a smysluplností.

Ale je to "jen" e-shop. Kterej vlastně "jen" přináší hezký zážitky a služby a pobyty pro zákazníky, kteří by si je jinde asi neuměli najít. 

ČT24 - to je pro mne, zvlášť v dnešní době, strašně důležitá instituce. A já mám pocit a třeba naivní, že můžu pomoct v tom, udělat tak dobrej web, kterej si najde víc čtenářů a tak se mezi populaci rozšíří větší množství vyváženýho a kvalitního a nezkreslenýho a poctivýho a profesionálního zpravodajství. A strašně moc si myslím, že tohle v dnešní době fakt potřebujeme. Když se kouknu na všechny ty fakenews. Na to co se teď stalo v USA. A tak.

A tahle úvaha rozhodla. Mám teď pocit, že už jsem dost starej na to, abych svůj čas a energii věnoval věcem, který jsou užitečný a který můžou někde něčemu pomoct. A jo, když jsem to takhle vznešeně a nadšeně popisoval doma, smáli se mi, že jsem se ve čtyřiačtyřiceti zbláznil a uhnal si mesiášskej komplex.

Třeba jo. Ale to není podstatný. Podstatný je zkusit si posunout a pozvednout a pomoct tomu, čemu věřím a myslím si, že má smysl. A čeho jsem dnes cílovkou, mnohem čistší a přesnější a ryzejší než u Slevomatu.

A jo, budou mi chybět všichni lidi z mýho nejlepšího týmu, všichni další blízký a milí kolegové, duch Slevomatu (to může pochopit jen ten, kdo u nás někdy pracoval), Karlín, Láďa (jeden z asi tří nejvíc inspirativních lidí v mém životě).

Ale spolu s tady dalším nejvíc inspirativním člověkem si je potřeba uvědomit, že se všechno mění a mizí a rozpadá, ale je potřeba se přes to přenést. Smířit se s tím. A jít dál. Tou sametově bílou tmou. A jestli se tímhle mým rozhodnutím někde něco rozpojilo, asi jo, tak není čeho se bát. Ono to zase harmonicky splyne. Určitě. A i když ty rohlíky už nebudou jako dřív a třeba to ani nebudou rohlíky, bude něco novýho, co bude stát za to.