Parťáci do nepohody

Rok 2021 začal těžkejma zkouškama a krizema a problémama. Ale to tu nechci rozebírat. To si rozebírám někde bokem ve svým deníčku. Proto sem tak málo píšu. Protože tak hodně potřebuju psát jinam.

Ale o čem tu chci psát, je autoterapie, ke který jsem doiteroval.

Čím dál víc si maluju vodovkama. Doiteroval jsem k tomu, že na začátku potřebuje černě ohraničenej obdélník, ten začne přivolávat inspiraci. A pro uklidnění a harmonizaci vlastního já si maluju. Na poradách, na jednáních, ale i večer před spaním. Když je čas. Tuš trochu ustupuje a většina toho, co se na papír dostane jsou vodovky a voda. Rozpíjím do sebe barvy, hledám přechody a sám se vždy divím, co z toho nakonec vyleze.

A tak, jak je bdělost spojená se spánkem, tak se mi malování dostává i do snů. Když chodím na podzim na houby, hledám pak houby ve snech. Teď ve spánku vidím obrazy, barvy, malování. Různý náměty a nápady. Takže když pak maluju a když pak něco začnu tím štětcem vytvářet, najednou se ty noční obrazy vracejí a já jim někdy dovolím se na ten papír dostat, jindy ne. 

Vytvářím si vlastně úplně jinej deník. Beze slov. Jen vizuální asi o pocitech a touhách, který jsem v tu dobu měl a neuměl je třeba přesně formulovat. Takže si na každej píšu i datum. Abych pak někdy věděl.

A je mi u toho dobře a pomáhá to podobně, jako běhání, který jsem teď úplně odstavil.

Nevím, kde se ve mně tenhle samoočistnej proces bere, ale jsem za něj rád. Že se vždycky něco, co mi dá sílu a klid a radost objeví, řekne si o to, že to potřebuju a já se toho neleknu. Vezmu si to potřebnejma douškama.

Hudba, psaní, čtení, malování, kreslení, běhání nebo flaška whisky. Parťáci do nepohody před kterejma je dobrý nezavírat dveře. 



Komentáře

Oblíbené příspěvky