Za českou olympijskou ostudu můžeme my všichni

Český olympijský tým má problém. Cestou do Japonska se na palubě vládního speciálu vyskytovala osoba nakažená covidem, a naši sportovci postupně začali odpadávat, ještě než olympiáda vůbec začala. To jsou informace všeobecně známé a s hudbou zdánlivě nesouvisejí. Proč o tom tady tedy píšeme? Právě kvůli tomu slovu zdánlivě.

Spousta lidí se diví, jak je možné, že do Tokia letěl neočkovaný doktor nebo že se na palubě letadla nedodržovaly protiepidemická opatření a "hodně lidí nemělo nasazené roušky nebo respirátory" (viz Seznam zprávy). A zatímco se diví i politici na svých twitterech a hledá se viník, který za všechno může, já se ničemu nedivím. Jen tomu divení ostatních a jejich odtržení od reality. Za českou olympijskou ostudu si totiž můžeme tak nějak všichni. Rozhlídněte se kolem sebe a pochopíte.

Praha je, co se dodržování všech opatření týká, ve velmi dobrém stavu. Lidé jsou většinou zodpovědní, nosí respirátory tam, kde je to vyžadováno. Ano, jsou tu i šedé zóny a o těch za chvíli. Ale když jsem teď týden jezdil po Krušných horách a Liberecku, byl jsem v šoku: ochrany dýchacích cest se nenosí ani v obchodních centrech, a dokonce i v tak těsném prostoru, jakým je lanovka na Ještěd, jsem potkal minimálně čtyři cestující, kteří si ten náhubek sundali. A když jsem pak narychlo skočil v Liberci do McDonalda, zdejší personál chodil s respirátory nasazenými jen přes pusu.

Podobných příkladů, jak nejsme ochotní se omezit a jak nastavená pravidla (ať už si o nich myslíme cokoliv) nikdo nevymáhá, bych mohl uvést desítky, ale teď už konečně skočím do těch hudebních a kulturních vod.

Za poslední měsíc jsem byl dvakrát v kině a dvakrát na koncertě. Zároveň dostávám spoustu pozvánek na další akce. Zpravidla jsou doplněné o informace, jak se na koncert připravit, jaké potvrzení člověk potřebuje, jak se má chovat. A když si ta doporučení a realitu srovnám, vlastně se nedivím, že vládní představitelé kulturu tak dlouho odřezávali. Když bylo všude zavřeno, pořadatelé tvrdili, že není problém dodržet v podstatě jakákoliv opatření, teď ovšem jen ukazují, že minimálně někteří na většinu z nich zcela rezignují.

Mé dvě návštěvy pražských kin byly bezrespirátorové. Nejpozději v sále si ochranu dýchacích cest většina sundala a to, zda je člověk očkovaný nebo testovaný, tu neřešil nikdo. Prostě přijdeš, koupíš si lístek, nikdo se tě na nic nezeptá, sedneš si do sálu, cpeš se popcornem a všechno je vlastně jako dřív. A na koncertech to bylo úplně stejné.

Pořadatelé ke všemu pak přistupují cestou nejmenšího odporu. Hezky to dokazuje jejich komunikace směrem k návštěvníkům. Tak třeba organizátor vystoupení jedné z našich největších kapel sice pošle předem e-mail, ve kterém vypíše, jak starý PCR a antigenní test má člověk mít nebo že musí být plně vakcinován nebo být po prodělání covidu. Ale text zakončí větou: "NEMÁTE NIC Z TOHO? NEVADÍ! Pak je ještě další možnost: U vstupu se prokážete přineseným podepsaným čestným prohlášením, že máte za sebou samotest a jste negativní." Takže pozitivní člověk si prostě napíše papír a všechno je v pořádku.

Dalším hudebním příkladem je jakýsi promotér pražských koncertů, který vám sice dá fotopas, ale k němu i jednoduchou podmínku, jak a co fotit. Dozvíte se, že všechny pořízené snímky bude autorizovat, aby na nich nebylo vidět, že lidé nemají respirátory. Takže doporučujeme fotit pouze muzikanty nebo pódium přes lidi, ale tak, aby jim nebylo vidět na tváře. Což ale není problém jen tohoto pořadatele, je to standard, který jsem zaznamenal i na těch dvou vystoupeních, která jsem navštívil. Valná většina lidí tu zakryté dýchací cesty prostě neměla. (ostatně stačí na jakémkoliv hudebním serveru nebo facebooku najít fotky z koncertů z poslední doby a přesvědčit se tam)

Proto nelynčujme lékaře, který letěl nenaočkovaný na olympiádu, a ptejme se spíš sportovců, zda na palubě letadla měli nasazený respirátor. Nebo se ptejme Českého olympijského výboru a organizátora onoho letu, jak bezpečí sportovců zajistil a jak bezpečné chování pasažérů kontroloval. A stejně se ptejme pořadatelů kulturních akcí, proč v době, kdy bylo všechno zavřené, křičeli, že by přece připravili takové podmínky, aby na koncertech a v kinech k nákaze nemohlo dojít, a proč ty podmínky teď nastavené nemají a nedodržují je. A hlavně se ptejme sami sebe, zda se chováme vždycky zodpovědně. A poctivě si odpovězme, že ne. Proto si za českou olympijskou ostudu můžeme všichni.

Poznámka: původně psáno pro musicserver, proto ty narážky v textu, že teď už se bude psát o hudbě a ne o sportu