Ohlédnutí za rokem 2021 - Hudba

Hudba má pořád v mým životě velmi významný místo a já dokonce zas začal letos o něco víc psát pro musicserver. A tady je seznam toho, co jsem si během toho roku 2021 nejvíc užíval já sám, přičemž v té české scéně se cítím docela pevný v kramflecích, tam toho mám naposloucháno mraky a tento můj TOP 10 se nějakým úhlem pohledu dá brát jakoby objektivizovaně. A jo, popař a mainstreamista se tam nenajde.

V té světové scéně jsem hodně impulsivní a nesystematický. Určitě mi spousta skvělých věcí utekla a to co mi neuteklo a nejvíc mne zaujalo tu je buď proto, že daného umělce fakt pečlivě sleduju a nebo jsem si ho všimnul díky svejm sociálním bublinám, případně hudební žurnalistice. Tady to ale je čistě subjektivní záležitost.

TOP 10 CZ/SK

1. 29/2 - 29/2

Martin Kyšperský si umí hrát a tahle deska je jedna velká hra a dobrodružství a neuvěřitelná radost. Funguje to skvěle jako celek od muziky, nádhernýho bookletu, konceptu 29. února, i toho, jak je vznik každé písně popisován. Bomba. 

2. Kittchen - Puls

Jakub roste s každou deskou a to nejen hudebně, ale i mentálně a osobnostně a poslouchat ho je lék. Aspoň pro mne jo a tak nějak si velkohubě myslím, že v těch jeho písních nacházím o dost víc než běžnej posluchač. A kromě toho, že je to nádherná muzika tak pro mne i silná terapie.

3. Nauzea Orchestra - Láska

Nauzea mne baví od okamžiku, kdy jsem je poznal, je to nejlepší česká odpověď na tu berlínskou scénu. Láska není výjimkou a zas je to celý krásně zpracovaný od muziky až po obal.

4. MIDI LIDI - Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád a Heal The World, konečně! 

Jo, obě dvě desky jsou boží, ale neumím je od sebe rozlišit, velká chyba je vydat takhle společně. Myslím, že to vzalo kapele umístění v různých žebříčcích - protože když máš třeba 3 nebo 5 nominací, dvě místa tím nezaplácneš. U mne to jsou ty nejvíc poslouchaný desky týhle kapely vůbec. 

5. Zapomělsem - Měsíc ve váze

To jsem si objednal jen kvůli tomu nádhernýmu obalu a pak jsem zjistil, že ta muzika mu přesně odpovídá. Jemnej alternativní folk, krásný písničky, atmosféra. 

6. post-hudba - Svět na konci roku nula

Na první poslech jsem si řekl že jako nic moc, ale pak mi to nedalo a musel jsem se k tý desce pořád a znova vracet. Hezky se u toho běhá. A dnes asi moje nejoblíbenější post-hudba.

7. Katarzia - n5

Katarzia mne baví od samejch začátků, onehdá jsem si o ní povídal s Janou Kirchner během rozhovoru k Moruši. Minulej rok mne dostala tím, že když byla v Praze, rozvážela svý podepsaný desky lidem, kteří si o to napsali. Taky u mně byla. A aktuální deska je jen další logickej stupeň na její cestě, na který se btw. moc hezky vyvíjí.

8. Vladimír Mišík - Noční obraz

Letošní Mišík mne baví ještě o kus víc než ten ověnčenej andělama, jen mne na tý desce (mám podepsanej vinyl) strašně štve, že není na streamovacích službách. Protože ji kvůli tomu poslouchám mnohem, ale fakt mnohem míň, než bych chtěl.

9. Jan Burian - Noční tanec

Jan Burian mne oslovil kdysi na Svojšicích, kde ho publikum vypískávalo a já byl asi jeden ze třech lidí, kteří si jeho vystoupení užívali. Od těch dob ho poslouchám a baví mne jeho divoký a moderní desky, stejně jako tahle ryzí jen klavír a zpěv. 

10. Isama Zing - Blurry AF 

Pjoni udělal kdysi veliký kouzla s písničkama Zvířete a tím si mne získal. A tady jeho "brácha" Isama Zing  se zrodil s nádhernou deskou, která nemá hranice a propojuje nejrůznější hudební světy od elektroniky po cikánský balady. Nádhera.

A teda, velká škoda, že se mi do desítky nedostali: Kolektivní halucinace, Wyfe, Dorota Barová, Mirek Kemel nebo Sebedrás.

TOP 10 Svět

1. Nick Cave & Warren Ellis - Carnage

Nick a Warren z ničeho nic vydali desku, svou první písničkovou a že bylo na čase. Krásný písničky a já jen lituju, že jsem neměl odvahu koupit si lístek na koncert (bál jsem se covidových problémů) , který, alespoň dle youtube záznamů, byly nádherný.

2. hackedepicciotto - The Silver Treshold

Můj nejoblíbenější hudební pár roste s každou deskou. Baví mne už někdy od Hitman´s Heel, ale když se člověk podívá na ty desky, které teď vydávají pod tímhle jménem, je to paráda, jak jsou si jistější, jak se nebojí experimentů ať už vokálních nebo muzikantských a jakou koncepci tomu dávají. A teda škoda, že se mi do TOP 10 nedostala taky sólovka Danielle, která se jmenuje The Elemet Of Love, ta je taky krásná.

3. Elbow - Flying Dream 1

Elbow jsou jistota. Příjemná melancholická a harmonická jistota, která mne svou deskou ještě nezklamala. Moc rád bych je někdy viděl naživo. 

4. Sting - The Bridge

To to trvalo! Sting konečně nahrál desku, na kterou čekám přes dvacet let (od Brand New Day). A i když mne jeho některé věci z toho mezidobí bavily (třeba hra na alžbětinského loutnistu) a některé jsem nepochopil (úlet se Shaggym), tohle je ten ryzí Sting, kterého mám rád a o němž jsem si myslel, že už nepřijde.

5. Low - Hey What

Tahle zamlžená a rozostřená deka, která se hází přes písničky, který by mohly být úplně čistě průzračný, ta mne baví. Je to jak jít ke křišťálový studánce v bouřce a za mlhy. Člověk si jí v tom všem musí najít, ale o to víc si ji pak užije.

6. Squid - Bright Green Field

Neuvěřitelnej debut. Nasraná deska, přepestrý míchání stylů a pořád se tu něco děje. Obrovskej výhřez, kterej musel jít ven. Krautrock a postpunk, žánry se tu perou a dochází ke konfliktu a velkejm výbojům a vlnám agresivity a energie. Tahle deska mne letos úplně nejvíc překvapila.

7. Dry Cleaning - New Long Leg

Hodně chytlavej debut s tajemnou zpěvačkou. Výrazná basa, na jejíž lince se zpěvačka drží a jakoby bez emocí zpívá nebo deklamuje písničky. Strašně snadno se to poslouchá a hodně rychle to uteče. Další můj letošní nečekanej objev.

8. Insect Ark - Future Fossils

Dana Schechter je skvělá, bavila mne odjakživa. A další deska Insect Ark s experimentálnějšíma věcma zas ukazuje, jak krásný temný zvukový plochy umí tahle žena vystavět a udržet je tak, aby dávaly smysl a nespadly. Bohužel jsem letos minul její koncerty v ČR, ale vinyl mi tam hodnej kolega koupil.

9. Marianne Faithfull with Warren Ellis - She Walks In Beauty

Já tu Marianne vlastně nikdy aktivně neposlouchal, ale její spolupráce s Warrenem mne dost baví a jo, bez něj bych se k té desce ani k těm básním nikdy nedostal.

10. Jarvis Cocker - Chansons d'Ennui Tip-Top

Mám rád francouzský šansóny a když je takhle díky filmu přezpíval Jarvis Cocker, byl jsem hodně zvědavej. A i když je to vlastně jen deska coverů, užil jsem si jí obrovsky a pořád se k ní vracím.

A zase velká škoda, že se mi sem už nevešly desky Moin, Gojira, Cassandra Jenkins nebo Lingua Ignota.

Mimo žebříčky je potřeba vytáhnout ještě tři neřadovky:

1. The Doors - L.A.Woman (50th anniversary Deluxe Edition)

Doors byla už někdy v 90. letech nejzásadnějí iniciace do světa hudby. S Morrisonem jsem pořád propojenej a L.A.Woman je moje nejoblíbenější deska. Takže tohle dobrodruřství z toho, jak se nahrávala v nádherný luxusní edici je paráda. Spousta materiálu ke studiu, už jsem to slyšel nesčetněkrát.

2. Nick Cave & The Bad Seeds - B-Sides & Rarities Part II)

K Nickovejm raritám mám ambivalentní vztah. Většinu těch skladeb vždycky mám ze všech těch singlů a hostovaček a kompilací, ale vždycky se najdou i nový vejškrabky. Tady jsou to hlavně písně z poslední desky Ghosteen. Ale takhle pohromadě je to povinnost a navíc ta vinylová edice je nádherná. A zase jsem to slyšel fakt mockrát.

3. Dagmar Voňková - Archa (vinyl)

Tu desku miluju a tak jsem rád, že vyšla letos na vinylu a navíc ji paní Voňková tak krásně podepsala. Velká radost. 

Koncertů jsem letos zas tolik nenavštívil, ale musím zmínit čtyři.

Předně to jsou tři nádherný Zvířecí koncerty, každej jinej a každej neskutečně silnej. Obrovskej zážitek byla cesta s kapelou do Drážďan. Splněnej sen. Víc než stát se jejich šoférem už bejt nemůže. Jenže pak je tu ten koncert z hřbitova bláznů od nás z Bohnic. Síla, energie, tajemno. Něco mezi nebem a zemí. Dokonalá kamera. Hustohustý. Pořád se mi to nedaří rozumně popsat. Ale snad nejsilnější emotivní zážitek bylo Zvíře v Divadle pod Palmovkou, kde jsem se do tý muziky ponořil úplně nejhloubějc co to jde, surfoval jsem spolu s Jakubem na těch vlnách a dojímal se a brečel a vlastně jsem si tady z těch všech koncertů, co jsem se Zvířetem za život zažil, kapelu užil nejvíc.

A pak je tu velikánskej koncert Lenky Dusilový s Květama. Přenádhernej křest na Nový scéně. Světla a projekce neskutečný. Kapela ohromná a v tom ta skromná Lenka, která ale přesně ví co chce a svojí pílí a profesionalitou dokázala vykřesat obrovskej a nádhernej koncert srovnatelnej s těma nejlepšíma světovejma vystoupeníma. Ale pořád v tom zůstaly ty emoce, ta pokora, ta skromnost a ta hluboká řeka, na jejíchž vlnách se zase člověk plavil ty krásný dvě hodiny.

A nakonec ještě připomenu výstavu Stranger Than Kindness v Kodani, všeobjímající krásu s nepřeberným množstvím caveovských artefaktů. Nejlepší rozhodnutí letošního roku tam nepohodlně jet celou noc autobusem a zažít to.