Ohlédnutí za rokem 2021 - malování

Kdysi dávno jsem napsal článek o Nicku Caveovi, který se jmenoval Nick Cave? Malíř, spisovatel, herec a měl být o nehudebních aktivitách toho výjimečnýho umělce.

Pak jsem jednou z legrace začal i o sobě říkat Honza Průša: Malíř, spisovatel, herec. A jo, knihu jsem si vydal (Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná, Ježíš je citoslovce), zakomparzoval jsem si v mnoha filmech (třeba Otčina, Indiana Jones, Pražský duel) ale malířem jsem byl jen pokojovým. Těch pokojů jsem už vymaloval fakt dost v mnoha barvách.

Ale minulý rok jsem si občas něco nakreslil a pak jsem se i rozhodl namalovat takový podivný PF, který se mi dlouho zjevovalo ve snech. A tím jsem asi něco rozjel. Protože pak jsem začal, vůbec netuším proč, malovat brouky, což mne několik měsíců docela bavilo. A pak jsem si našel takovej svůj neupravenej alternativní styl. Úplně náhodou, když jsem si nechtěně v jednom obrázku rozmazal tuš a nechtělo se mi ho zahodit. Od těch dob rozmazávám tuš i akryl cíleně. A strašně moc mne to baví. 

Za rok 2021 jsem namaloval (vodovky a tuš) docela dost obrázků, pěkně tomu pomáhá covid a online porady z domova. Zkusil jsem si taky čtyři plátna, což je pořád velikej a náročnej boj. On je teda boj i ten vodovko - tušovej obrázek, ale tam to umím přeprat k svý spokojenosti. Plátno vítězí zatím nade mnou spolehlivě, tam mi ta technika chybí hodně a blbě se obchází, moc mi to zatím nejde. Ale i tak je to nádhernej relax a zas tu jedno mám rozmalovaný.

Malování mi toho dává strašně moc. Díky tomu, že si s tím sám hraju jsem se naučil koukat úplně jinak na cizí obrazy. Vidím v nich hned mnohem víc a objevuju tam věci, kterých bych si jindy nevšiml. Ty obrazy u mne stoupají na ceně, stávají se zajímavějšími a já se v nich učím číst. Dost možná slova, který tam nikdy nebyly napsaný, ale já si je tam nacházím.

Dost podobně je to i se světem jako takovým. Najednou se mi díky malování vrátila schopnost obrovský imaginace a objevování dalších světů, který jsou všude kolem nás. V mracích na nebi, v plochách dřevěných desek, lina, koberce, dlaždiček, v kůře stromů, v trávě, na zdi, kdekoliv. To, co má člověk jako dítě a pak ho to nějak opustí. Díky malování je to zpátky. Jen pro tohle to stojí za to si s tím štětcem čas od času hrát. Fakt.

Ale, ty vole! To pořád není všechno. Už v květnu jsem věnoval jeden svůj obraz do jedný knihy, která třeba někdy vyjde. A na konci roku jsem další čtyři obrazy prodal. Což bych nečekal ani v nejdivočejších snech. Že ty mý obrázky, který si tu pro sebe vytvářím, oslovují i někoho dalšího. Tak moc, že mi napíše, poprosí, jestli bych mu je neprodal, pošle spoustu peněz. Nečekané, dodávající sílu a sebevědomí.

Honza Průša - malíř, spisovatel, herec.