Pořád se něco mění

Alice je nemocná. Má angínu a to v mnoha ohledech mění naše plány.

Na jarní prázdniny jsme si před několika týdny, ještě před válkou, vymysleli pobyt na jihu Itálie. Pohodové nicnedělání u jarního moře, teplota vzduchu má být kolem 15 stupňů. Máme objednané letenky, ale po obrovských Aličiných horečkách nad 40 stupňů týden před odletem jsme zrušili v poslední možný den pobyt. Teď to vypadá, že snad nakonec poletíme. Bude to dobrodružné. Rozhodnutí padne den před odletem a v ten den budu hledat i ubytování.

Dnes jsem jel Alici ráno do školy pro učebnice, které mi měla paní učitelka připravit na vrátnici. Dojel jsem rozchumelenou Prahou na místo, ale učebnice připravené nebyly. Tak nezbylo než se vrátit domů s prázdnou, ale aspoň jsem se šel podívat na Kafku na to místo v duchovní zóně tří náboženství - mezi synagogou, katolickým a protestanským kostelem a pak zpátky domů.

Sníh ale dnes v Praze způsobil kalamitu. Autobusy klouzaly jak úhoři a zneprůjezdňovaly silnice. A tak jsem domů chvíli jel a chvíli šel a byla z toho asi hodina a půl hezký zasněžený cesty. Nakonec jsem sednul do dvoustovky, která nestavila v kopcích, protože by se nerozjela. Bylo zábavný poslouchat všechny ty lidi co jeli autobusem a měli neustávající potřebu komentovat situaci. Většinou blbě, nepřesně, tragicky. Často ty hlášky po sobě navzájem opakovali, asi aby si to řekl každej. Jen si občas tu stávající situaci ještě nějak tragicky přibarvili, když to telefonavali dál. Nejlegračnější byla hláška, telofonovaná z jedoucího autobusu "autobusy vůbec nejezdí".

A tak jsem se pak ještě stavil u doktorů, ke kterým jsem dostal doporučení. Na sonu se paní doktorce nelíbila moje játra a slinivka a žaludek a štítná žláza. Paní endokrinoložka ale dnes řekla, že nechápe, proč mne k ní poslali, že ty výsledky jsou v pořádku. Tak jsem zvědav. Ale na játra a spol. jsem dostal tři různé prášky, i když zatím moc nerozumím tomu, co mi je. Jen nemám vůbec pít alkohol, držet diety a víc mi poví někdy za měsíc.