Polarizace
Černá a bílá a světlá a tmavá a dobrá a špatná a nic vedle toho. V tom si tu žijeme a takový to tu máme. A přiživujeme to všema těma bublinama a silama a sockama a tak. A cíl máme jedinej. Vyhrát. Nebo přinejhorším neprohrát. Ale hlavně - udělat všechno pro to, aby nevyhrál ten druhej.
Ta krizová situace ve škole u mýho kluka se přitvrzuje. Právě ve jménu toho, že nejhorší je, když vyhraje druhá strana. A jde se při tom přes mrtvoly. Přes mrtvoly žáků, který do tý třídy chodí.
Na začátku byl nějakej spor dvou učitelek. Jedný, která je třídní a učí češtinu a já osobně ji za moc dobrou učitelku nepovažuju. Ale rozhodně né za peklo. Prostě jedna z mnoha s chybama, s výkonem odpovídajícím mzdě, kterou za svou práci dostává. Se sklony k manipulaci skrz svý žáky i rodiče.
Druhá je matikářka, známe jí jen od září. Taky má svý chyby, hodnotil bych ji velmi podobně jako tu první, jen je mi lidsky bližší. Vypadá férovějc. Dá se s ní mluvit.
No a spor těch dvou paní učitelek vyvrcholil výpovědí tý třídní. K 31.12. v pátý třídě, kdy aspoň půlka dětí ze třídy chce zkusit gymnázium a tak je pro ně dobrá znalost češtiny a matiky a dobrá příprava na příjimačky důležitá.
A je jasný, že pravda v tom sporu, kterej nemá cenu tu otevírat a rozebírat (a sám mu vlastně dostatečně nerozumím) je někde uprostřed a tak se půlka rodičů přiklání spíš k jedný paní učitelce a půlka k tý druhý.
Ale abysme neprohráli, žejo, to nedopustíme, tak se ta půlka, která stojí za pani učitelkou třídní nejdřív pokusí posbírat podpisy rodičů na dopis vedení školy, aby udělali všechno pro to, aby paní učitelka třídní, která má ty děti tak ráda (a na otázku kdo je bude učit po vás na schůzce odpovídá "To se mě neptejte. To mně je jedno. Proč by to mě mělo zajímat.") ve škole zůstala.
No a když zjistí, že s tím už se fakt nehne, že paní učitelka se rozhodla a vlastně jí tam, ani nikdo držet nechce, tak musíme dosáhnout toho, ať odejde i ta druhá, která za to může. Takže jak na to, vedení školy asi nepomůže a za matikářkou zřejmě stojí, tak pojďme dát podnět na školskou inspekci a pojďme bejt tvrdý a drsný a pojďme to vyšetřit a náš cíl je ten, že nechceme, aby tahle učitelka učila naše děti.
A nikdo z těch X rodičů, který tuhle inspekci iniciovali si neuvědomujou, že jestli tím někomu ublíží, tak jsou to právě ty děti a žáci, kteří budou mít už teď problém s češtinou (od ledna bude nový učitel) a tak jim pojďme zkomplikovat i tu matiku (chceme jinýho učitele) ale hlavně, ať nazvítězí ta druhá paní učitelka.
A takhle je to všude. V politice a v životě a v práci a v bytovém družstvu a v klubu a spolku a hospodě a na ulici a ve světě. Všude. Nevidím z toho cestu ven.
Ta krizová situace ve škole u mýho kluka se přitvrzuje. Právě ve jménu toho, že nejhorší je, když vyhraje druhá strana. A jde se při tom přes mrtvoly. Přes mrtvoly žáků, který do tý třídy chodí.
Na začátku byl nějakej spor dvou učitelek. Jedný, která je třídní a učí češtinu a já osobně ji za moc dobrou učitelku nepovažuju. Ale rozhodně né za peklo. Prostě jedna z mnoha s chybama, s výkonem odpovídajícím mzdě, kterou za svou práci dostává. Se sklony k manipulaci skrz svý žáky i rodiče.
Druhá je matikářka, známe jí jen od září. Taky má svý chyby, hodnotil bych ji velmi podobně jako tu první, jen je mi lidsky bližší. Vypadá férovějc. Dá se s ní mluvit.
No a spor těch dvou paní učitelek vyvrcholil výpovědí tý třídní. K 31.12. v pátý třídě, kdy aspoň půlka dětí ze třídy chce zkusit gymnázium a tak je pro ně dobrá znalost češtiny a matiky a dobrá příprava na příjimačky důležitá.
A je jasný, že pravda v tom sporu, kterej nemá cenu tu otevírat a rozebírat (a sám mu vlastně dostatečně nerozumím) je někde uprostřed a tak se půlka rodičů přiklání spíš k jedný paní učitelce a půlka k tý druhý.
Ale abysme neprohráli, žejo, to nedopustíme, tak se ta půlka, která stojí za pani učitelkou třídní nejdřív pokusí posbírat podpisy rodičů na dopis vedení školy, aby udělali všechno pro to, aby paní učitelka třídní, která má ty děti tak ráda (a na otázku kdo je bude učit po vás na schůzce odpovídá "To se mě neptejte. To mně je jedno. Proč by to mě mělo zajímat.") ve škole zůstala.
No a když zjistí, že s tím už se fakt nehne, že paní učitelka se rozhodla a vlastně jí tam, ani nikdo držet nechce, tak musíme dosáhnout toho, ať odejde i ta druhá, která za to může. Takže jak na to, vedení školy asi nepomůže a za matikářkou zřejmě stojí, tak pojďme dát podnět na školskou inspekci a pojďme bejt tvrdý a drsný a pojďme to vyšetřit a náš cíl je ten, že nechceme, aby tahle učitelka učila naše děti.
A nikdo z těch X rodičů, který tuhle inspekci iniciovali si neuvědomujou, že jestli tím někomu ublíží, tak jsou to právě ty děti a žáci, kteří budou mít už teď problém s češtinou (od ledna bude nový učitel) a tak jim pojďme zkomplikovat i tu matiku (chceme jinýho učitele) ale hlavně, ať nazvítězí ta druhá paní učitelka.
A takhle je to všude. V politice a v životě a v práci a v bytovém družstvu a v klubu a spolku a hospodě a na ulici a ve světě. Všude. Nevidím z toho cestu ven.
Komentáře
Okomentovat