Energeticky náročné rozhodování

Dalibor Špok dnes měl na ČT24 dlouhý blok povídání o homeofice a o tom, co s náma udělal covid. Kromě toho, že se fakt hezky poslouchal tak probral velký kvanta všeho možného. Hodně mne oslovil rozhodováním a jak k němu přistupovat.

Vždycky jsem si myslel, že nejdůležitější je svoboda a nesvázanost pravidlama a regulacema. A i děti jsem od malička nechal rozhodovat maximální množství věcí. Což nebyl dobrej nápad, ale o tom psát nechci.

Ale časem jsem si uvědomil, že ty hranice jsou pro mne výhodný a pohodlný. A když mám své rituály, denní řád, pravidla organizace práce, že to věci zjednodušuje. A vlastně ani neomezuje svobodu. To, že ráno v 8:00 čtu maily neznamená, že musím. Ale když si udělám podobný stereotyp, najednou to jde snáz, samo, bez nutného přemýšlení, bez rozhodování se, co bych asi zrovna teď mohl dělat.

A tak jsem si život snažil trochu rozčlenit a ledacos si zjednodušit.

No a tenhle Dalibor Špok mi to teď potvrdil. Říkal, že rozhodování se je pro mozek obrovsky energeticky náročná činnost a vyplatí se věci, které není nutné rozhodovat, automatizovat, protože nevyčerám zbytečně energii.

Tedy - pokud automaticky v osm ráno čtu maily, stojí mne to míň práce a energie, než když si každej den ráno řeknu - tak co bych teď mohl dělat? Hm, tyjo, třeba si přečtu maily.

Bezbřehá svoboda pak člověka překvapivě paralytzuje a unavuje. 

Potřebujeme rituály a pravidla a režim. Aspoň nějaké.