Březen na jihu Itálie aneb co vidět a zažít v Bari a okolí
- co zajímavého je v okolí Bari
- jaké je to v březnu v jižní Itálii
- a postupně představuju to co jsme navštívili my, tedy
- Bari
- Trulli di Alberobello
- Castel del Monte
- Sassi di Matera
- Villagio Saraceno
- Polignano a Mare
- Altamura
- Místní dobroty
Bari
Bari je hlavní město Apulie a lítá sem přímý letecký spoj z Prahy. Takže je to ideální místo, kde si vybudovat základnu. Je tu krásné kamenné historické centrum s krásnejma úzkejma křivolakejma uličkama. Hlavní památkou tu je bazilika sv. Mikuláše z 11. století, kde jsou uloženy jeho ostatky. Město z toho tedy těží jak může, suvenýry se nesou v tomto duchu. Ale jsou tu i další krásný stavby jako třeba katedrála San Sabino. Bari je přístav, leží na pobřeží Jaderského moře, takže tu jsou nedaleko i pláže, v březnu je potřeba počítat se studeným větrem foukajícím od moře a obrovskejma vlnama. Ubytování se dá najít v samém historickém centru (pod 100 eur / noc pro 4 osoby). Je tu ale zásadní problém s parkováním a to po celém městě. Člověk třeba 30 minut (i dýl) objíždí placená parkoviště a místo najde spíš náhodou. V létě si myslím to musí být absolutní peklo.
Trulli di Alberobello
V celé oblasti kolem Bari jsou vidět v sadech a zahradách staré trulli, domy s neobvyklou střechou vytvořenou stupňovitě poskládanými plochými kameny bez použití jakéhokoliv pojiva. Královstvím trulli je pak město Alberobello, zapsané na seznamu UNESCO. Tady je to jedna trulli vedle druhé, umístěné jsou na dvou kopcích proti sobě. Jeden je hodně tursitický, tam je to krámek na krámku, druhý je civilní, takže se dá srovnávat co je navíc a co je normální. V té normální části nás jeden pán pozval k sobě domů a ukazoval nám, jak je takové trulli zařízené. Velká postel, černá kuchyně. Moc hezkej útulnej a v létě jistě chladnej byt. Tuto nádhernou podobu začalo Aldorobello získávat v druhé polovině 16. století. Ve stejném stylu je tu i kostel svatého Antonína a nad městem stojí socha velkého černého koně. V březnu tu bylo víc prodejců suvenýrů než turistů, v létě tu bude právem natřískáno.
Castel del Monte
Románsko / gotický hrad ze 13. století zapsaný na seznamu UNESCO. Fascinující je jeho až přehnané matematicko / geometrické pojetí. Hrad je celý v duchu osmičky, takže každá z osmi věží má osmiúhelníkový tvar a i pohled z nádvoří ukazuje nebe ve tvaru oktagonu. Hrad stojí na malém kopečku, ale výhled do okolí je z něj pěkný, dohlédne se až k moři. Interiéry jsou studené a kamenné, téměř bez dalšího nábytku nebo zařízení, ale za prohlídku to stojí. V okolí hradu jsou obrovská parkoviště, takže v sezóně tu bude asi právem přelidněno. Příjemným březnovým bonusem je toho opak, vylidněnost. Bylo nás tu celkem asi dvacet turistů, takže si lze vyfotit hrad bez lidí, uvnitř člověk prakticky nikoho nepotká. V okolí kvetly rozmaríny.
Sassi di Matera
Nádherné "kamenné město", jehož historie sahá až do paleolitu, v okolí jsou svahy plné obydlí vydlabaných ve zdejších skalách. Síla Matery je ta kamenná jednolitost. Jeden kamenný dům vedle druhého, to celé geniálně umístěno na svahu kopce nad roklí, kterou protéká potok, takže je to vizuálně nádherný a nepopsatelný. Vlastně stačí stát a koukat na to s otevřenou pusou. Je tu řada sakrálních staveb, ze zdí na ulicích tu kouká, stejně jako v celé jižní Itálii, nepřeberné množství svatých, ať už malovaných nebo sošek. V jednom z krásně zdobených kostelů jsem si všiml obrazu svaté Agáty, ochránkyně před ohněm a zemětřesením. Mučednice ze Sicílie, kterou jistý Kvintian, který si ji chtěl vzít a zmocnit se jejího bohatství, krutě mučil a následně ji uřezal prsa. A právě tohoto expresivního výjevu se nedalo nevšimnout. Po kamenných dlažbách běhá spousta koček. Z centra města lze sejít až do docela hlubokého údolí k potoku (třeba 1 km cesty), nad tím je provazový most a přes ten tu vede cesta kolem těch paleotických obydlí. Z časových důvodů jsme sešli jen k mostu, ale i to stálo za to. Zaslouženě je Sassi na seznamu UNESCO. A stejně jako tady v březnu všude. Minimum lidí (nízké stovky rozprostřené v celém městě). Dal by se tu s přehledem trávit jeden celý den.
Villagio Saraceno
Tohle byl pro mne nejlepší výlet. V parku Murgia Materana asi 6 km jiho-jihovýchodně od Matery se nachází obrovský komplex sedmdesáti jeskyní vyhloubených do zdejších skal. Tato vesnice patřila šlechtické rodině Saraceno, vybudována byla někdy ve středověku a zdejší jeskyně se používaly ještě na začátku 20. století. Mezi těmito skalními obydlími jsou i dva krásné kostely. Měli jsme štěstí a prožili tu moc příjemnej jarní půlden, sluníčko, první kytky, první ještěrka a tak. Z časových důvodů jsme obešli jen část vesnice na jednom kopci (dolů přes údolí do skalní osady Cristo la Selva jsme to už nedali a tak ji jen na dálku obdivujeme, je tam kostel zasvěcený Kristu s fasádou vybudovanou ve skále, lemovaný zvonicí a dvěma symetrickými lodžiemi), i tak jsme tu strávili skoro půlden. A za celou dobu jsme tu byli jedinými návštěvníky.
Polignano a Mare
Je malé pobřežní město kousek od Bari. Je to vlastně normální malé přímořské městečko, které ale stojí na skalnatých útesech nad mořem. To z něj dělá častou turistickou návštěvu. Je tu hezké malinké historické centrum, ale hlavně tu mají pěkný most klenutý nad roklinou, do které se dá sejít po schodech. Rostou tu opuncie, agáve, fíkovníky a další zdejší flóra, teče tu potok, dá se dojít až k moři a odtud jsou pěkné výhledy na město.
Altamura
Poslední město, které jsme již unaveni navštívili. Proto jsme ho prošli jen krátce. Jsou tu nejužší a nejkřivolatější uličky co jsme zde viděli, je tu nádherná zdobená románská katedrála. A určitě mnoho dalšího, ale spíš jsme tu odpočívali. Zajímavostí je altamurský chléb, ten si nejde nekoupit a taky altamurský 400 tisíc let starý člověk objevený v nedalekých jeskyních. Tam jsme se ale nedostali a ani do muzea jsme nezašli. Místo toho jsme už skoro za tmy dojeli k obrovskému Pulo di Altamura, kráteru krasového původu, o němž se vypráví spousta legend. Kdybychom měli čas, rád bych tam byl ve dne a sešel to dolů. To by byl hezkej výlet.
Místní dobroty
Cannoli siciliani
Sicilský zákusek z křupavého těsta plněný ricottou. Co k tomu napsat víc. Je to strašně dobrý.
Altamurský chléb
Říká se o něm, že je to nejlepší chléb na světě. Má chráněné označení původu, takže se jinde nesežene. Jako běžný český chlebař nedám na naší Šumavu. Ale tenhle Altamurský je z těch italských světlých "chlebů" asi fakt nejzajímavější a když už ne chutí, tak aspoň svým typickým tvarem. Má tvrdou kůrku a krásně měkkej vnitřek.
Noční život
Na noční život nebylo díky aktivním dnům ani pomyšlení. A jo, města po setmění ožila, zvlášť v pátek, lidí bylo na ulicích víc než v kteroukoliv denní dobu a u obchůdků se začaly dělat malé fronty, něco zde v březnu nevídané. Nejvíc mne ale při našich návratech autem do Bari překvapily prostitutky, které už od toho setmění (třeba osmnáctá hodina) postávaly v průmyslových periferiích města, většinou v hloučku třech a každý hlouček měl na silnici svůj plápolající oheň, celé to působilo až mysticky a já si u toho vzpomněl na píseň "Colours Of War" od 2Wings. V tu dobu bylo třeba pět stupňů, takže je to logické, že se potřebujou ohřát. Ale v každém případě to bylo zvláštní a docela to přitahovalo pozornost.
Komentáře
Okomentovat