Křehký citový stav

Máme doma ducha nebo něco takovýho. Dělá různý kouzla, přemisťuje předměty, schovává je a zase je dává zpátky na své místo. A taky zavírá zavřený dveře, je hlučnej, mluví, šramotí. Už jsem tu o tom psal. Prostě to tak je a neslyším ho jenom já. Slyšeli jsme ho všichni.

Shodou okolností teď čtu Nepatrně smutnou ženu od Natálie Kocábové. A píše tam o tom, jak zažívala velmi podobný věci. To mne potěšilo, tak jsem jí hned psal, že jí rozumím, že to mám taky tak.

A ona píše: prý se to stává lidem, který jsou v křehkým citovým stavu.

Takže jsem v křehkým citovým stavu, a není to vůbec špatný. Je to zajímavý. Je to nový a jiný a svým způsobem obohacující.