Na poště

Přišel mi balíček. Tak jsem se vydal na poštu. To může vždycky znamenat nemalé množství vyplavenejsch nejrůznějších hormonů. A emoční koktejl.

Na poště jsem zjistil, že se mi vrátil balíček, kterej jsem v prosinci posílal známýmu do Itálie. Tenkrát mne poštovný stálo asi 850 korun. Balíček byl pojištěnej, s udanou cenou, se samolepkou křehké.

Včera jsem si na poště vystál svejch 40 minut, pak si mne zavolali k okýnku, kde se ten balík nedá skrz úzkou štěrbinu protáhnout. Takže jsem podepsal převzetí a pak šel mezi trojku a čtyřku. Tam je díra vyšší než 20 cm. A tou dírou mi paní podala pomuchlanej zválenej a poničenej balík, ve kterým chrastily střepy.

Tak říkám - to ne, to nejde, to je rozbitý. To chci reklamovat. Bylo tu křehké, je to pojištěné, je tu udaná cena.

A paní říká - no ale já tu nemám nikde uvedený, že to přišlo rozbitý. Což jsem nepochopil.

Nakonec jsme se dohodli, že musím počkat na jinou paní, která dělá reklamace a která tam bývá jen dopoledne. Ta mi snad zítra zavolá a řekne co a jak. Prý budu potřebovat ten původní podací lístek, doklady a co já vím co všechno. A dojít na poštu osobně.

Tak jsem zvědavej. Hormony se vyplůavily. Emoční koktejl jsem vypil a myslím, že to ještě nebylo všechno.

A asi si brzy přečtu tuhle knížku.