Maraton

Maraton jsem běžel asi třikrát. Vždycky jen závod a za medaili. A vždycky to byl porod.

Maraton je vzdálenost, kterou nedávám. Je to víc, než bych si mohl normálně dovolit a tak u něj tpím, peru se s ním. Chodím a proklínám se, proč jsem do toho šel a když pak doma ležím ve vaně, říkám si, že jsem se na to měl vykašlat. A že už to teď bylo naposled.

Ale na druhou stranu je strašně krásný to překonat, uběhnout a dostat na konci tu medaili.

Dnes jsem si udělal maraton sám pro sebe a Ondru. On jel na kole, já běžel. Do Kralup a zpátky a zas to byl velkej boj.

Ten první půlmaraton byl krásnej a pohodovej. Užíval jsem si ho a běžel hezky pomalu a bez jakýhokoliv občerstvení neměl problém furt běžet a běžet a běžet. V Kralupech jsme dali kofolu a suka a pak už to bylo těžký. A bolavý.

Ondra mne hezky povzbuzoval, já chodil víc a víc a nakonec to bylo 45 kilometrů.

A jo, jsem unavenej, bolavej a zničenej. Ale mám takový tušení, že do toho zase půjdu. Nevím proč, rozumný to není, ale stejně mi to za to z nějakýho důvodu stojí.


Komentáře

Oblíbené příspěvky