Miláčku Love

Lenka Dusilová má novou kapelu a první koncert si naplánovali v Jazz Docku. Byl jsem strašně zvědanvej a tak jsem musel zajít.

Ten klub rád nemám. Místo, kde jsou na tom nejlepším místě (tam kde má bejt kotel) stolky a židle a obsluha roztnáší jídlo a pití i při produkci je pro mne, kterej tam jde kvůli muzice a né jídlu a pití nepříjemná. Navíc s lístkem na stání se člověk mačká buď u baru, nebo vzadu za zvukařem. 

Ale jak správně poznamenal před koncertem Jakub, až já si budu dělat vlastní jazz klub, můžu tam ty stolky nemít.

Ale čert to vem, že bych byl radši v Akropoli nebo v Cafe v lese nebo v Crossu nebo ... ten koncert byl nádhernej. Strašně dobrej zvuk, strašně dobrej setlist (půlka nenaposlouchaný novinky z desky co vyjde v září propletený všehochutí s různejch etap Lenky tvorby, takže to bylo velmi pestrý).

A já samozřejmě nejvíc oceňuju věci z doby, kdy jsem na tý hudbě vyrůstal a tak jsem si strašně moc vychutnal a užil Miláčku Love od Pusy. Energie jak kráva, kapela jak odbržděnej kombajn hozenej ze skály. Nádhera.

A i když jsem byl unavenej a ospalej, bylo mi moc dobře. 

A navíc, nejen že to Lence skládá a hraje a zpívá famózně, ona je tak milá a všímavá a otevřená a opravdová, prostě nádhernej člověk, že je strašně povznášející s ní pár hodin sdílet a napojit se na její vlny.